Vietnam - Incentivní cesta( 13.02.2009 )

Již 18.3.2009 odlétáme s klienty na poznávací a turistikou cestu do Vietnamu. Přečtěte si autentickou ukázku z deníku psaného během přípravné cesty…

Vietnam 2. a 3. den Od hotelu odjíždíme v 8 hodin po velmi vydatné snídani (kombinace kontinentální a vietnamské kuchyně) odjíždíme směrem k mausoleu, které je však uzavřené. Hned vedle je Ho-Či-Minovo komunistické muzeum. Před ním lze koupit hezké pohledy, včetně známek do ČR za 8800 dongů. Pohled stojí 5000 dongů. Okolo mausolea nakonec alespoň projíždíme. Jedeme okolo Prezidentského paláce přijíždíme k jezeru West Lake. Zde je příjemná promenáda a za zastávku stojí Tran Quoc Pagoda. Na celou prohlídku spotřebujeme cca 1 hodinu času ( lze uvažovat až 2 hodiny). Poté odjíždíme na letiště pro zavazadla. Zavazadla dorazí v pořádku a z úředníků vydyndám 200000dongů jako náklady na taxíka. Vyjíždíme směr Lao Cai a Sa Pa. Hlavní cíl je Sa Pa, kde by jsme podle nás měli být za 4 hodiny podle místních za 8 – 10 hodin. Během cesty jsem si dali příjemný oběd a 2 piva v místní restauraci, poprvé jsme absolvovali vietnamský způsob stravování, každý si dá jedno jídlo a pak všichni jedí společně hůlkami, úplně všechno. Skutečnost je jiná po 9 hodinách jízdy kdy jsme urazili pouhých 200 km, jsme uvízli uprostřed džungle v koloně, kde zapadl do bahna náklaďák a autobus. Cesta sama o sobě byla velmi hrozná a špatná. Smířili jsme se s tím, že přespíme v autě, rozdělovali jsme si vodu a zbylé potraviny. Po neuvěřitelných peripetiích se našemu šoférovi (jinak dost hroznému) podařilo v půl 3 ráno projet. V nejbližším městečku jsem našli špinavý hotel a v půl 4 jsme se dostali do postele. Zmoženi spíme do 10hodin. Pak si dáváme k snídani nudlovou polévku a v 11 hodin vyrážíme dále. Za 2,5 hodiny ujedeme neuvěřitelných 75 km do Lao Cai. Během cesty opravujeme píchlou pneumatiku, kterou jsme den před tím prorazili. Samotná pneuopravna byl velký zážitek. Když jsme píchli musel jsem šoférovi pomoci pneu vyměnit, sám by to pravděpodobně nedokázal, když jsem viděl pneuservis, myslel jsem, že budu muset jít pneumatiku zalepit…naštěstí, opravář v neuvěřitelných polních podmínkách dokázal nemožné, vše kazila despotická žena, která do všeho kecala. Cesta byl šílená, ale najednou cca 40 km před Lao Cai se začala proměňovat v asfalt a vše vyvrcholila v dvouproudou dálnici pro nikoho. Dálnice je pravděpodobně potěmkinovskou stavbou pro čínské sousedy. V Lao Cai jsme se byli podívat na přechod do Číny ( určitě stojí za zastávku) poté jsme absolvovali návštěvu inofcentra, při kterém nás málem trefil šlak. Děti místních papálášu dostali příjemný flek. Turistů je zde velmi málo, spíše žádní. O to větší překvapení následovalo když info koutek navštívila naše dvojice. Jedinou brožuru kterou měli, nám nechtěli dát s tím, že jí potřebují a anglicky neuměl nikdo. Rezignovaně po návštěvě několika hotelů, vlakového a autobusového nádraží jsme odjeli do Sa Pa. Krajina se začínala proměňovat ve scenérie z katalogů CK a my konečně začali doufat. Městečko Sa Pa je nádherné, něco jako Davos, spousta obchůdků, restaurací a nádherných domů. Okolo kostela jsou rozesety ministánky s občerstvením a velmi milými lidmi. My jsme opět povečeřeli asijským způsobem, rýže, hovězí na zelenině, hovězí na grilu a polévku na rýži. Výborná záležitost.